V loňském roce jsme poprvé se žáky navštívili večerní divadelní představení v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Protože byli žáci z loňské návštěvy divadla nadšení, rozhodli jsme se, že i letos vyrazíme za kulturou.
Se zájemci jsme navštívili v dubnu a květnu hned dvě představení.

V Jihočeském divadle jsme v dubnu zhlédli rodinný muzikál Kronikáři, který nás vtáhl do napínavého příběhu chlapce, jenž hledal prostřednictvím kronik svého ztraceného otce. V květnu se nám podařilo navštívit Národní divadlo v Praze. Viděli jsme dílo V rytmu swingu buší srdce mé, které vyprávělo o životním příběhu Jiřího Traxlera a o životě od dob první republiky po dobu nedávnou.
Zájezd do Národního divadla byl velmi povznášejícím zážitkem a to nejen kvůli povedené hře, ale také díky možnosti prohlédnout si a z části probádat naši „zlatou kapličku“.

Národní divadlo očima žákyně páté třídy

Setkali jsme se 28. května před školou v 11:45 hod. Bylo nás 15 dětí a s námi dva učitelé. Jeli jsme malým autobusem. Představení se jmenovalo V rytmu swingu buší srdce mé.
Cesta do Prahy se nám nelíbila. Byly kolony a hrozivě velké horko. Cesta byla plánovaná na tři hodiny, ale jeli jsme hodin pět. Když jsme dorazili do Prahy, pan učitel nám vyprávěj různé a zajímavé věci.
Divadlo bylo obrovské a z velké části ze zlata. My jsme seděli na balkoně. Divadelní představení se odehrávalo v době fašismu a socialismu a bylo o tanci, hudbě a lásce. Všem se líbilo.
Cesta domů byla lepší než cesta tam. Děti spaly, některé si povídaly. Zpátky před školu jsme dojeli ve čtvrt na dvě ráno. Po příjezdu jsme šli nebo jeli s rodiči domů.

Mgr. Anna Mášová, Adéla Rolinková